(též, Alban Arthuan, Midwinter, Mummer’s Day, Yule, Mean Geimredh, Modranicht, Deuorius Riuri)
„Už tu zase stojím. Na kopci zabalen do všeho možného a čekám na slunce. Ať byly společné rituály zimního slunovratu o víkendu kdekoliv, skoro vždy jsem potom stál zde a ráno vítal slunce. Kdo jiný by totiž měl učit o tradicích než my pohané? Kdo jiný by měl být svými činy, symbolem starých tradic? Je ale dobře, že náš rok začíná temnotou. Díky ní si totiž člověk opravdu více může vážit časů slunce, síly svého vnitřního světla a darů života samého.
Rychle svítá. Už jsi zase tu a já na tebe dokážu jen zírat v němém úžasu. Jaká krása je to pro srdce obyčejného pohana, když začínáš vycházet nad zmrzlým horizontem. Konečně se odhodlávám a začínám tančit. Jen pro tebe a s nejčistší radostí. Zkřehlé prsty na bubnu už mi zase odmítají poslušnost.
Buď pozdraveno, slunce. Vítej zpátky mezi námi!“
O zimním slunovratu (21. 12.) se oslavuje zrození nového slunce, kdy se po nejtemnějším období roku, které trvá už od Samhainu, opět probouzí nová naděje. V čas nejdelší noci roku se rituálně zhasínají ohně, aby se zažehly nové, mladé a očištěné, jež pročistí svět novou silou. Lidé je buď střeží celou noc až do prvních paprsků nového slunce nebo ho minimálně jdou za ranní tmy uvítat na kopec zvuky rohů, bubnů, tancem, zpěvem a radostí. Při těchto rituálech jde často o zkoušku vlastní vnitřní síly, tedy toho, jestli je člověk v chladu, sněhu a temnotě, schopen vydržet u ohně až do prvních paprsků. Dále se provádějí různé léčivé, očistné a divinační rituály, které známe dodnes.
Nový sluneční bůh je nazýván mnoha jmény a nejčastěji je znám jako Maponus (božské dítě), Belinus (pán božského ohně) nebo Angus Mac Og (syn Young).
V přírodě se sbírá převážně jmelí, jako jedna z nejposvátnějších keltských rostlin. Kromě jejího zavěšení v různých částech domu, zde symbolizuje božského požehnání. Část sběru se suší, aby se využívala v dalších slavnostech kola roku pro různá požehnání ohně nebo jako obětina při obřadech.
Slunovrat je také svátkem rodiny a blízkých přátel. Lidé sedávají u rodinného krbu, zatímco venku vládnou bohové a bohyně sněhu a tmy. Pořádají se společné hostiny, lidé si navzájem dávají dary z lásky, úcty nebo z touhy poděkovat za přítomnost druhých ve svém životě.
Oslav svátku Samhain se pravidelně můžete účastnit v Zemi Keltů.
Text společně připravili Eva Dínen Holcmanová a Filip Airis Kubín (Česká pohanská společnost) a doupravil Jiří Kalát (tres viae / foto: Země Keltů).
Zajímavé oslavy zimního slunovrat se konají například v Británii u Stonehenge, kam se každoročně sjíždějí vyznavači různých pohanských kultů, čarodějnictví, předkřesťanských náboženství atd.