Imbolc (též Imbolg, La Fhéile Bríde, Ouiamelgtis, Gwyl Ffraed, Óimelc, Ouimelko, Là Féill Bhride )
Zapal ohně Bríd,
ať zaženeme temnotu.
Zapal ohně Bríd,
ať zimu vyženeme z kostí.
Zapal ohně Bríd,
ať srdce se opět prokrví.
Zapal ohně Bríd,
ať je v kořenech života dosti.
Imbolc se slaví na přelomu ledna a února, kdy obvykle dochází k dočasnému oteplení, popř. v teplejších oblastech již k vyrašení prvních zelených rostlin.
Svátek je z větší části zasvěcen bohyni Brigit (existují rozdílné přepisy daného jména), která v tyto dny chodí mezi lidi. Přede dveře příbytků se kladou oděvy či nástroje, aby jim bohyně (patronka řemesel) požehnala. Tento den je skvělý pro věštby, především v souvislosti s hledáním partnera či počasím. Během oslav svátku se provádějí rituální požehnání a oběti pramenům a studním. Bíle oděné dívky koledují a soutěží se v poetickém klání.
Imbolc se definuje také jako svátek ohně. V severnějších částech Evropy (a mnohdy i u nás) jde o nejtužší část zimy. Lidé tak stále využívají v zimní čase právě síly ohně, hlavně k tomu, aby odehnali chlad ze svých domů i těl. Zapalují se ochranné ohně před domem, žehnají se krby nebo se žádá Brigit o léčivé ohnivé požehnání.
Zemědělský aspekt svátku se obvykle váže na bahnění ovčích stád, popř. revize zásob jídla a píce.
Oslav svátku Imbolc se pravidelně můžete účastnit v Zemi Keltů.
Text společně připravili Eva Dínen Holcmanová a Filip Airis Kubín (Česká pohanská společnost) a doupravil Jiří Kalát (tres viae / foto: Země Keltů).