(též Alban Eilir, Mid-Spring, Eostre, Ostara, Méan Earraigh)
„Roh opět zazněl. Ještě jednou a jdu já. Byla to opravdu dlouhá zima a hodně jsem se naučil. Už se ale těším na všechny dary jara s létem. Je důležité podat si s temnotou ruku, protože my lidé potřebujeme k životu den i noc – jaro, léto, podzim i zimu. S těmito cykly souzníme od počátku věků, takže i náš cyklus je na ně napojen. Často se stává, že když člověk nesouzní s cykly Země, stává se nevyrovnaným stejně jako strom, který nemá v rovnováze své kořeny, kmen a větve. Nelze pořád běžet bez spánku. Nelze pořád navštěvovat cizí kraje bez návratu domů nebo stát na slunci bez pohlazení chladné noci a zimy.
Roh zazněl. Přistupuji a dobrovolníci mě zakrývají tmavým pláštěm. S bohy, temnoto, s bohy, stíne, s bohy, promrzlé kosti. Děkuji vám za vaše učení a děkuji, že jsem díky vám opět pevnější, celistvější a mohu být lepší oporou pro sebe i ostatní. Děkuji, že jsem s vámi mohl kráčet. Je čas světla…
Povstávám a vycházím z pláště. Druid mě vítá a začíná mě šlehat vrbovými pruty. Otáčím se, aby dosáhl na každé místo. S bohy, ztvrdlá stará kůže, nechť se tělo opět prokrví. Přistupuje drusada a s úsměvem mě polévá vodou. Buď pozdraveno, jaro, že ti to ale trvalo. “
Slavnosti vítání jara se slaví o rovnodennosti 21. 3., o prvním jarním úplňku nebo při některém z přírodních úkazů. Historicky nejsou nalezeny žádné důkazy, že staří Keltové slavili tento svátek. Víme ale, že ve Walesu je nazýván Alban Eilir (Mid-Spring). Jelikož Keltové byli součástí indo-evropské kultury, která s nadšením oslavovala jaro a je i lidsky přirozené radovat se z hřejivého slunce a rozkvétající přírody, tak je vysoce pravděpodobné, že slavnosti jara určitě probíhaly i u Keltů. Děkování bohům za přežití zimy, děkování za prodlužující se hřejivé dny, vítání přírody, rozkvétající krajina, zajíci, vejce, mláďata – tyto jarní motivy jsou oslavovány napříč kulturami (nejen evropskými).
Během svátku se provádějí různé očistné rituály na vyhnání zimy z domovů a těl, ale také na uvítání jara. Koupe se v potoce, žehnají se vajíčka, čistí se domy, vyvěšují se symboly plodnosti a celkově se dělá velký jarní úklid jak v krajině, doma, tak v srdcích.
Rituálně se také vzdává dík bohům a bohyním za jejich ochranu v temné polovině roku, ale také se vzdává poděkování temnotě za její lekce a zkoušky naší vlastní síly. Zima totiž posiluje soudržnost, upevňuje nás samotné a zbystřuje smysly.
V zemědělství je Jarní rovnodennost časem pro rituální požehnání polí, semen a pro vzdání obětin zemi.
Oslav jarní rovnodennosti se pravidelně můžete účastnit v Zemi Keltů.
Text společně připravili Eva Dínen Holcmanová a Filip Airis Kubín (Česká pohanská společnost) a doupravil Jiří Kalát (tres viae / foto: Země Keltů).