(též Lúnasa, Lúnasdal, Lugunassatis, Calan Awst)
„Už je to dvě hodiny a ještě jsem se nepřestal smát. Je krásné být v přítomnosti přátel, přírody a být s největší prostotou šťastný za to, že člověk prostě je. Kapely hrají, lidé tančí, v číších je pivo s medovinou. V časech radosti je vhodné se radovat, protože kdo ví, kdy zase tak krásný čas přijde. Díky za dary léta, díky za všechna přátelství, díky za tyto nádherné zážitky. A díky vám Země, bohové a bohyně a duchové přírody za vaši přízeň. Za dary, které nám přinášíte a ze kterých se můžeme radovat. Snad s námi Země budeš mít i nadále trpělivost.”
Tento svátek se slaví kolem tradičního 1. 8., jeho přesné datum je určováno zráním lesních plodů.
V minulosti se jednalo o setkání za účelem obchodu před sklizní, připouštěli se býci, odstavovala jehňata a dojednávaly sňatky. Též se konaly koňské dostihy. Z tohoto se dnes obvykle pouze slaví uzavírání sňatků, popř. významných smluv. Vůdci některých tradic během Lughnasadu skládají účty svým kongregacím, popř. pořádají volby do svých kontrolních orgánů apod.
Lughnasad je také svátkem prvních sklizní. V této době děkujeme krajině za dary, které nám byla schopna poskytnout. Děkuje bohům, bohyním a duchům krajiny, kteří nad naší úrodou drželi ochrannou ruku, aby ji žádný mor ani požár nebo krupobití nezničily. Při sklizních se rituálně sbírají poslední stébla z pole a darují se právě zemi, bohům nebo přímo bohyni Cailleach.
Při sklizních a obchodu se kromě poutí konají také velké hry zasvěcené bohu Lughovi nebo podle irské mytologie jeho matce Tailtiu, při kterých spolu muži zápasí v mnoha různých sportovních kláních.
Oslav Lughnasadu se pravidelně můžete účastnit v Zemi Keltů nebo na hradě Veveří.
Text společně připravili Eva Dínen Holcmanová a Filip Airis Kubín (Česká pohanská společnost) a doupravil Jiří Kalát (tres viae / foto: Země Keltů).