(též Alban Elved, Mabon)
„Drahý příteli, dolij mi ještě burčák, ať dopijeme se k ránu! Za dobrou sklizeň, za dobrý život! Za všechny dary, co nám rok přinesl! Tolik radostí, tolik pádů, tolik doteků ranního mechu. Co vše jsi zažil? Co ti rok přinesl? Na hodně místech jsem s tebou stál, na hodně místech jsme spolu kráčeli. Co tvá žena? Jak se má? Tento rok se burčák opravdu povedl. Bohové žehnají tento čas a naši zem. Dnes i zítra jim za to vzdáme dík. Všechno, co jsi zasel, zase jednou sklidíš… „
Podzimní rovnodennost je primárně oslavou podzimních sklizní a díků za ně. Opět je to slavnost, která jde napříč všemi indoevropskými kulturami v našem teplotním pásmu a která má specifická lokální zabarvení- většinou podle plodin, které na daném území rostou. Všeobecným symbolem rovnodennosti je jablko.
V tento čas se dělají velké hostiny na znamení radosti ze sklizní. Žehnají se různé pokrmy a s poděkováním se vzdávají oběti bohům a bohyním sklizní, sadů, krajině a Zemi.
Kromě sklizní (ať už životních nebo těch na polích) také oslavujeme 23. září čas, kdy jsou si den a noc rovny. Končí světlá polovina roku a začíná ta temná, kdy nad krajinou začínají přejímat vládu bohové a bohyně zimy a tmy.
Oslav Podzimní rovnodennosti se pravidelně můžete účastnit v Zemi Keltů.
Text společně připravili Eva Dínen Holcmanová a Filip Airis Kubín (Česká pohanská společnost) a doupravil Jiří Kalát (tres viae / foto: Země Keltů).
Podzimní rovnodennost je možné také oslavit u Stonehenge: